Příběh je vyprávěn hlasem ženy, která se odmítá vzdát naděje, i když ji život už mnohokrát zkoušel. V atmosféře jemné ironie a tichého smutku se nechává prostor pro soucit, souznění i pro plíživou otázku, zda si štěstí skutečně tvoříme sami, nebo se jen necháváme vláčet jeho vrtkavostí.